Zmije obecná (Vipera berus)

zmije_obecna01.jpg 

zmije_obecna02.jpg 

Foto: www.naturfoto.cz 

 

Je velmi široce rozšířena: žije ve střední a severní Evropě a zasahuje až za polární kruh. Na východ se oblast rozšíření táhne až do Japonska. Dorůstá do délky 80 cm a její zbarvení je velmi variabilní. Od světle popelavé až do červené, tmavohnědé a černé. Klikatá čára na hřbetě je ale vždy dobře zřetelná a tmavší, než okolní barva. Pouze u černých exemplářů zaniká. U nás žije pouze jediný druh zmije, i když různě zbarvený.

Zmije žije nejraději ve smíšených lesích. V horách ji můžeme potkat až do výše 2 700 m. Je to hlavně noční tvor. Přes den se ukrývá a za kořistí vylézá až večer. Jenom vysoko v horách, kde je v noci chladno, loví i ve dne a v noci pak odpočívá v úkrytu. Svoji kořist – drobné hlodavce – zmije pronásleduje a v příhodné chvíli je kousne. Jed zapůsobí na myš do 30 vteřin, podle místa kousnutí. Někdy je účinek okamžitý. Zmije čeká, až kořist pojde a celou dobu ji sleduje a jazýčkem po ní pátrá. Kořist polyká vcelku, obyčejně hlavou napřed.

Přes den  můžeme na zmijí úkryt narazit v dutinách pařezů, pod hromadou větví nebo v kupce sena. Když svítí sluníčko, ráda se vyhřívá na pařezech nebo plochých kamenech. Když víme, že v nějaké oblasti žijí zmije, je potřeba se pro návštěvu v přírodě dobře obout. Když na ukrytou zmiji  náhodou šlápneme, může nás v sebeobraně kousnout. Pevná bota nás dobře ochrání. Nikdy se nevymršťuje, aby zaútočila, protože to prostě nedokáže. Také se nemusíme bát, že by nás pronásledovala. To jsou pouze báchorky vystrašených lidí. Zmije vždy před člověkem prchá, ale není nikterak rychlá, a tak když je zaskočena, stočí se do spirály, esovitě stočí přední část těla a je připravena se bránit. Může ale seknout jen do vzdálenosti max. 30 cm. Podaří-li se nám zmiji překvapit, můžeme si ji z bezpečné vzdálenosti klidně prohlédnout a pak ji necháme odplazit. Její zabití by bylo oprávněné pouze ve výjimečných případech, kdy by se třeba  trvale usadila v blízkosti domu s malými dětmi, které by na ni mohly šlápnout. Jinak ji rozhodně chráníme před pronásledováním! Obecně patří zmije obecná mezi velmi mírné tvory. Zmijí jed je sice prudký tak, jako jed jiných cizokrajných hadů, ale naše zmije ho má tak málo, že smrtelné nebezpečí hrozí jenom výjimečně. Takže žádný strach před zmijí, stačí opatrnost.

V říjnu, při poklesu teploty pod 8 stupňů, vyhledávají zmije úkryt v puklinách skal, v jeskyních a dírách. Obvykle zimuje pohromadě několik desítek zmijí, často ještě společně s ještěrkami a užovkami. Asi v polovině dubna vylézají do okolí a chystají se na zásnuby. V této době spolu samci bojují: strkají do sebe, zvedají hlavy, ale nepokoušou se. Lidé tomu často říkají „hadí tance“. Ani v této době nejsou zmije nijak útočné. Koncem srpna kladou samice vejce, ze kterých se hned líhnou malí hádci, nebo rodí přímo živá mláďata. Bývá jich 6 – 20 kousků a jsou dlouzí mezi 9,5 – 18 cm.