Žluna šedá (Picus canus)

Foto: www.naturfoto.cz

 

Je natolik podobná žluně zelené, že je v přírodě nezkušeným okem těžko rozeznáme. Zelená žluna má zbarvení vesele zelené, šedá žluna má vespod popelavý nádech. Hlavně hlava a krk jsou šedé a červená čepička sahá do poloviny temene.Je také menší než žluna zelená, měří asi 25 cm a váží kolem 125 g. Má pěkný hlas flétnového zabarvení a rozeznáme ji podle klesajícího "gli-gli-gli-gli". Žije ve světlých listnatých porostech, kde si v kmenech buků, osik, topolů i ovocných stromů vydlabává hnízdní dutiny. Vůbec nežije v západní Evropě. V severní Evropě dosahuje 64 stupně s.š. a odtud je rozšířena na Sibiř. Podél východního pobřeží Asie se vrací zpět do Nepálu, jižního Altaje, prochází Maďarskem až do severního Švýcarska.

Tesání hnízdní dutiny trvá oběma ptákům 9 - 11 dnů. Průměrně snáší samička na holé dno dutiny 6 - 7 vajec, ale někdy se jich může objevit i 10. Oba rodiče se pak střídají v zahřívání vajec a každé střídání je provázeno řadou nejrůznějších projevů: ťukání zobákem, hlasovými projevy, pohyby těla. Sedící pták musí na tyto výzvy reagovat, jinak by k vystřídání nedošlo. Podobná signalizace při střídání na hnízdě i jiných důležitých životních projevech, např. při toku a páření, je vlastní všem ptákům. Doba sezení trvá 17 - 18 dní a mladí opouští dutinu za dalších 25 dnů. Žluna šedá je úzce vázána na výskyt mravenců a svá mláďata krmí výhradně touto potravou.

Ze všech datlovitých ptáků je žluna šedá nejobratnější na zemi, i když i její poskoky působí dost nemotorným dojmem. Zajímavou neobratnost u datlovitých můžeme pozorovat i při jejich pohybu po stromech. Hledají potravu tak, že po stromě šplhají od kořenů vzhůru. Když se potřebují vrátit, tak slétnou nebo poskakují níž a níž šikmými skoky ocasem napřed. Podobně to dělají i šoupálci. To brhlíci si šmejdí po kůře všemi směry a velmi šikovně.