Výr velký (Bubo bubo)

vyr_velky01.jpg

vyr_velky02.jpg

Foto: www.naturfoto.cz

 

Patří k sovám, které mají na hlavě z peříček složené chvostky. Proto se jim říká sovy ušaté. Výr velký je největší evropská sova, která měří 66 - 71 cm, samice je větší než samec. Svrchu je žlutohnědý, tmavohnědě skvrnitý, vespod světle žlutohnědý s výrazným podélným skvrněním a příčným mramorováním. Závoj je žlutošedý s hnědou a černou kresbou. Pod zobákem bývá bílá skvrna. Nohy a prsty má porostlé rezavými pírky. Zbarvení jednotlivých ptáků je proměnlivé. Duhovka oka je nápadně ohnivě oranžová. V letu působí mohutným dojmem, protože rozpětí křídel je kolem 160 cm. Létá neslyšně jako stín. Je to majestátní tvor a ne nadarmo si vysloužil jméno "král noci".

Výr je samotář, málokdy ho uvidíme ve společnosti ostatních. Přes den sedává na stromě nebo ve skalním úkrytu. Hnízdí v celé Evropě, s výjimkou severní Skandinávie a Anglie, dále v celé Střední Asii až po Dálný Východ. Také v severní Africe. V Evropě byl kdysi velmi hojný, ale začátkem 20. století byl jeho stav u nás téměř beznadějný. Soudilo se, že vyhyne. Proto byl v roce 1928 prohlášen za chráněného a jeho odstřel a vybírání hnízd bylo zakázáno. Tím se stav populace výra podařilo o něco zvýšit. Vyskytuje se všude, kde nachází vhodná místa ke hnízdění. Od nížin po vysoké hory. Potřebuje prostředí rozeklaných skal, kamenitých strání nebo zřícenin hradů. Pokud nenajde vhodné místo, vybuduje si hnízdo i v dutinách stromů nebo v opuštěných dravčích hnízdech apod.

Výr patří ke tvorům, kteří jsou věrni svému hnízdišti. Jeden pár hnízdí pravidelně na stejném skalním masívu, i když mu tam lidé pravidelně vybírají hnízdo. Má však obyčejně více hnízdních stanovišť, která jsou blízko u sebe a ta po roce střídá. Své stanoviště prozradí už v prosinci, lednu a únoru. Celou noc se ozývá do širokého okolí tlumené "hú-hú". Výr si tím vyznačuje svůj revír. Samice snese 2 - 4 vejce v březnu nebo v dubnu na holou zem. Vejce jsou kulatá a čistě bílá. Mezi snesením prvního a třetího vejce uplyne tak 8 dní. Samice sedí na vejcích sama. Na odkrytých hnízdech je vystavena nepohodě. Samec samičku pravidelně krmí a nosí jí potravu někdy přímo do hnízda nebo na stále stejné místo, kde ji předává. Samice nedáví vývržky přímo u hnízda, ale na zvláštním stanovišti. Za 35 dní se mláďata vylíhnou a zprvu mají prachový smetanově bílý šat. Oba rodiče je krmí mezi třetí a čtvrtou hodinou ráno a večer mezi osmou a devátou. V době nepohody nebo když praží slunce, samice mláďata zakrývá. Jinak sedí poblíž hnízda a je-li vyrušena, odlétá. Když je hnízdo na zemi, stává se, že z něho mladí vylezou dávno předtím, než jsou schopna letu. Dobrými letci jsou až tak ve věku 100 dní. Mláďata jsou dobře zásobena potravou, ale v době opravdové nouze se staří výři nerozpakují jedno z mláďat sežrat. Přijdou-li výři o násadu, zahnízdí znovu. Přijdou-li ale o mláďata, tak už znovu nehnízdí.

Potravu výrů můžeme studovat podle jejich vývržků, které bývají 10 - 14 cm dlouhé, obalené peřím a chlupy a obsahují i kosti. Výr loví vše, co mu jeho revír poskytuje zhruba tak do vzdálenosti 15 km od hnízda. Je to silný pták, a tak se jeho kořistí snadno stane bažant, koroptev, zajíc, volavka i tetřeví slepice. V krajích s vodami loví vodní ptáky, hraboše a ondatry. V suchých terénech chytí křečky, králíky, zajíce, sysly apod. Běžně a ve velkém požírá hraboše, potkany, myši a s velkou oblibou i ježky. Zvládne i dravé ptáky - poštolky, běžnou kořistí jsou sojky. Oběť si vyhlédne z vyvýšeného místa nebo za letu, také ji přepadá ve spaní. Známe i případy, že výr napadl psa, přestože byl v blízkosti člověk. I když je v jeho jídelníčku mnoho škodlivých druhů, z mysliveckého hlediska byl považován za škůdce. Ochrana výra je však zcela na místě, protože jeho stavy velmi ohrožují právě lidé tím, že vybírají jeho hnízda. Díky zvyku hnízdit stále na stejných místech, to mají vandalové velmi usnadněné. Často byla ukradená mláďata chována v zajetí a pak vynášena na výrovku. Znamená to, že je výr připoután k bidélku a slouží jako návnada pro vrány a jiné dravce. Využívalo se známé nenávisti dravců k výrovi a protože byli dravci tak do poloviny 20. století považováni za škodnou, zneužívalo se výra k jejich odstřelu. Zákony na ochranu přírody se mnohdy nedodržují ani dnes a stále dochází k ničení hnízd výrů. Dnes patří k ohroženým druhům a na našem území je evidováno 600 - 950 párů těchto krásných ptáků.