Vranka obecná (Cottus gobio)

vranka_obecna.jpg

Ilustrace: Květoslav Hísek, Naše ryby, Ottovo nakladatelství, s.r.o. 2000

 

Skupina vrankovitých žije převážně v chladnějších severních nebo i mírných mořích. Ve sladkých vodách se s jejich zástupci setkáváme méně. Vranka je ryba čistých, chladnějších a dobře prokysličených vod. Typickým místem výskytu je pstruhové pásmo. Většinu dne prožívá ukrytá pod kameny. Svůj úkryt opouští jen zřídka. Když kámen, pod kterým se ukrývá, pomalu zvedneme, neuplave, ale zůstane nehybně ležet. Je-li však náhle vyplašena, pohybuje se střelovitými poskoky, protože jí chybí vzduchový měchýř. Potravu si hledá za šera a v noci nebo čeká, co jí proud přinese do jejího úkrytu.

Je to málo známá ryba našich vod a nedorůstá takových rozměrů, aby budila pozornost. Její široká a jemně ozubená ústa působí dojmem hltavosti, ale není žádným velkým potravním konkurentem pro chovné ryby. Svým vzhledem působí až trochu strašidelně. Hlava je velká a široká, po stranách opatřená zvláštním kostěným pancířem. Na skřelových kostech jsou trny, kterými se můžeme snadno poranit. Nemá šupiny a svým zbarvením snadno uniká pozornosti. Základní barva je hnědá a šedá, obě barvy se mísí a vytváří pruhy a ostrůvky. Nezaměnitelným znakem vranky jsou dvě hřbetní ploutve, z nichž první má tvrdé paprsky a je větší než druhá, měkká ploutev. Je to malá rybka, která jen vzácně dorůstá délky kolem 12 cm. Rozmnožování probíhá v dubnu až v květnu a jikrnačka naklade jikry ve skupinkách na kameny. Když jsou mlíčákem oplozeny, zůstává u nich samec na stráži. Jikry jsou poměrně velké a jedna samice jich může mít až několik set. Vranka je často potravou dravých ryb a nemá přátele ani mezi lidmi : sportovní rybáři ji často používají jako návnadu.