Veverka obecná (Sciurus vulgaris)

Foto: www.naturfoto.cz

 

Veverka je snad nejznámější zvířátko naší přírody. Dlouhý huňatý ocas, boltce opatřené chvostky, jedinečná schopnost skákat a lézt po stromech - to ji neomylně charakterizuje. Jednotlivé veverky se dost liší zbarvením: jsou tmavě hnědé, hnědé až rezavé. Vždy ale mají bílé bříško. Často se stává, že i v jednom vrhu jsou veverky různě zbarvené. S jistotou lze tvrdit, že v nížinách se spíše vyskytují veverky rezavé, na horách tmavé.

Veverka může žít jedině tam, kde jsou stromy. Obývá velké území: Lesnatou část Evropy od severu k jihu. Rozšířena je i na východě - v Rusku. Na jaře a v létě , tedy v době rozmnožování, se veverky zdržují v lese. Na podzim, když už nemají rodinné starosti, se vydávají na potulky. Pak je můžeme zastihnout i v parcích, alejích apod. Veverka putuje od stromu ke stromu a jsou -li koruny blízko, raději volí cestu vzduchem. Její huňatý ocas jí umožňuje opravdu krkolomné kousky.

Veverka je převážně býložravec. Potravu mění podle ročního období. Na podzim se živí zejména plody a semeny, na jaře okusuje pupeny a kůru stromů. Ráda si pochutná i na houbách, které si vynese do koruny stromu a buď je hned slupne, nebo si je napichuje na větvičky do zásoby. Je-li málo jiné potravy, požírá i ptačí vajíčka a mláďata. Nejčastěji však můžeme vidět veverku se smrkovou šiškou v tlapkách. Pokud je šišek dostatek, tak se veverka živí pouze jimi. Velmi obratně olupuje šupiny a vybírá semena. Mnoho semen při tom spadne i na zem a při příznivých podmínkách mohou vyklíčit. Obratně také dovede louskat lískové oříšky. Rychle jimi otáčí a spodními zoubky do nich vyhryže otvor a pak je rozlouskne. Chutnají jí tak, že se na podzim stahuje tam, kde rostou lísky. V listnatých lesích veverky nenadělají mnoho škod, ale mohou škodit v lesích smrkových, kde okusují mladé výhonky větviček a ničí pupeny. Zabraňují tak, aby se tvořily květy a semena a zpomalují růst stromů.

Veverky se rozmnožují od jara do podzimu. 1 až 3x do roka vrhnou 3 až 7 holých a slepých mláďat. Oči se jim otevřou až za 4 týdny. Hnízdo bývá v koruně stromů blízko kmene a je to důkladná stavba z větviček, trávy a listí. Hnízdo má kulovitý tvar a svrchu je kryté. Vchod do něho vede odspodu. Někdy má hnízdo i další ( tzv. útěkový) otvor. Podobně jako ptáci má veverka v době rozmnožování svůj revír, ve kterém se zdržuje. Má několik hnízd. V hlavním hnízdě vychovává mladé, další hnízda už nejsou tak pečlivě spravována. Stavba hnízda jí trvá 2 až 5 dnů. Veverka vždy začne stavět několik hnízd najednou, ale dokončí sotva jedno.

Největšími nepřáteli veverky jsou kromě člověka také kuna lesní a jestřáb. Kuna totiž šplhá ještě obratněji a rychleji než veverka, a ta se může zachránit jedině skokem na vedlejší strom. Jestřábovi unikne malá vevrka jen zřídka. Může se schovat v dutině stromu nebo v pevném hnízdě.