Úhoř říční (Anguilla anguilla)

uhor_ricni.jpg

Ilustrace: Květoslav Hísek, Naše ryby, Ottovo nakladatelství, s.r.o. 2000

 

Je to snad největší rybí světoběžník. Nalezneme ho po celém Evropském pobřeží a i při pobřeží severní Afriky. Místy a sezónně se vyskytuje ve velkém množství. Pro zajímavý způsob života vyvolával vždy velký zájem. Jeho život byl po mnohá staletí zahalen tajemstvím. Obecně bylo známo, že velcí úhoři plují po proudu řek do moře a na jaře velké množství malých úhoříků putuje z moře řekami do vnitrozemí. Nikdo však dlouho neuměl vysvětlit, jak a kde probíhá jejich rozmnožování. Plůdek ( nebo spíše larvy) úhořů byl v moři nacházen již dříve, ale dlouhou dobu byly pokládány za samostatný druh ryb. Teprve dánskému ichtyologovi (pozn. znalec ryb) J. Schmidtovi se podařilo objasnit problém úhořího rozmnožování. Trvalo mu celou řadu let, než se mu v hloubce 200 - 300 m podařilo nalézt na pětadvaceti různých místech larvy o velikosti kolem 10 mm. Rozmístění všech nalezišť s velkou pravděpodobností vyznačovalo oblast, kde dochází k výtěru úhořů: mezi Bermundskými a Bahamskými ostrovy v Atlantském ocáně.

Úhoř říční musí během svého života podniknout dvě dlouhé cesty. První, krátce po vylíhnutí z jiker, kdy jeho larva urazí trasu 7000 - 8000 km dlouhou přes Atlantský oceán, přes Severní a Blatské moře nebo také přes Středozemní moře až k břehům Evropy a severní Afriky. Larvy jsou unášeny mořskými proudy často pasívně a ve značných hloubkách až kolem 1 000 m. Tři roky trvá, než se úhoř dostane do sladkých vod, V řekách a jezerech pak žije celou řadu let . Uvádí se, že 20 - 25 let. Druhou cestu koná, když se navrací do míst, odkud vyplul jako larva. Za vlastní trdliště jsou považovány největší hloubky Sargasového moře v Atlantském oceánu (6000 - 7 000 m). Tření probíhá od jara do léta a rodičovští úhoři po vytření hynou. Koncem 1. roku života jsou malí úhoříci dlouzí 25 mm. Koncem 2.roku života svou délku zdvojnásobí a ve 3.roce, kdy se již blíží do sladkých vod, měří už 75 mm. V této době také jejich tělo získý typický hadovitý tvar. Tehdy jsou nazýváni "monté".

Abychom uchovali tuto rybu i v našich vodách, bylo nutno přistoupit k dovozu "monté" ze zemí, kde se lovem úhořů zabývají ( Německo, Francie, Dánsko). Dříve bylo třeba ve Francii úhoří "monté" loveno v obrovském množství a bylo používáno jako krmivo pro drůbež nebo vepře. Pak byl lov pro tyto účely naštěstí zakázán. Snažíme se naopak umožnit úhoři proniknout co nejdále do vnitrozemí. Tato snaha ale naráží na mnohé potíže spojené s výstavbou jezů a přehrad a regulací řek. Tam, kde je úhoř vysazen, dlouho nevydrží. Mění z různých příčin stanoviště, stěhuje se z rybníka do rybníka, z potoků do řek i údolních nádrží. Právem ho lze tedy nazvat rybím tulákem. Dovede proplout největšími proudy a překoná jezy. Využije k tomu všech možností: všech stružek i deštivého počasí, kdy voda teče i tam, kde není obvyklé. Vede noční život a v noci hledá potravu. Když úhoře položíme do mokré trávy, vždy správně zamíří k nejbližší vodě, i když je řeka několik set metrů daleko. Tuto zkušenost potvrzují i rybáři, když vytáhnou úhoře z vody a on se jim pokusí uniknout. Nikdy si nesplete správný směr. Na suchu úhoř vydrží poměrně dlouho díky malému a kůží uzavíratelnému přístupu k žábrám. Světlu se vždy vyhýbá. Najdeme ho proto všude tam, kde je dostatek tmavých úkrytů ( podemleté břehy, rozbité hráze, skupiny kamenů...)

V našich vodách se úhoři dožívají kolem 17 let a běžně lovení jedinci mají tak kolem 1 kg. Rozeznáváme 2 formy úhořů: úzkohlavé a širokohlavé. O širokohlavých se tvrdí, že jsou dravější. Jedni i druzí se živí drobnými živočichy, které nalézají na dně a menšími rybkami. Existuje teorie, že naši úhoři pravděpodobně do Sargasového moře zpět nedoplují a hynou už u Evropských břehů. O "monté" se v dostatečné míře stará velmi plodný úhoř americký. Tato teorie byla jinými znalci ale odmítnuta. I to svědčí o tom, že život úhoře je stále ještě zahalen mnoha neznámými.

Maso úhoře je velmi tučné ( až 23% tuku) a všude je velmi ceněno. V krvi úhořů byl zjištěn silný jed působící na srdce a centrální nervovou soustavu. Zahřátím na vyšší teplotu však krev ztrácí tyto nepříznivé vlastnosti a přestává být nebezpečnou. Stačí k tomu běžná kuchyňská úprava.