Strakapoud velký (Dendrocopus major)

Foto: www.naturfoto.cz

 

Patří do skupiny strakatých datlů, kterým říkáme strakapoudi a je z nich nejhojnější. Má typicky datlí tvar těla a černobíločervenou kresbu peří. Hřbet je celý tmavý, jen v křídlech jsou dvě velké bílé skvrny. Nápadná je sytá červeň okolo řitě a na spodní straně ocasních krovek. Celá spodina je bělavá a po stranách hlavy a okolo očí se táhne černý proužek. Samec má navíc v zátylku červenou skvrnku, která samici chybí. Jeho sídlištěm jsou všechny lesy Evropy, Kanárských ostrovů, Kurilských ostrovů a severu Afriky. Hranice jeho rozšíření prochází přibližně 70. stupněm s.š. celou Asií, přes Japonsko a vrací se jižní Čínou do Turecka a zpět do Evropy.

U nás se vyskytuje strakapoud velký středoevropský, který u nás pravidelně hnízdí. A dále strakapoud velký severoevropský, který přilétá jen v zimě a má tenký zobák. Jinak jsou si velmi podobní. Hnízní dutinu vydlabe velmi často samec sám bez pomoci samice. Vybírá si stromy s měkčím dřevem nebo takové, které mají jádro trochu nahnilé a ulehčuje si tím práci. Dutina bývá hluboká kolem 30 cm a uvnitř asi 15 cm široká. V průměru samička klade v dubnu až v květnu 6 vajec, která jsou celá leskle bílá. Střídavě je zahřívají oba rodiče 12 - 13 dnů. Asi za 3 týdny po vylíhnutí mláďata opustí svůj domov a v doprovodu rodičů se seznamují se světem.

Strakapoudi se živí rostlinnou i živočišnou potravou. Nejraději hledají v kůře stromů larvy a brouky kůrovce. S nesmírnou trpělivostí prohledají každý kousek kůry a všechny zákeřné škůdce zničí. Jsou tím lesu velmi užiteční. Z rostlinné potravy si vybírají takovou, která obsahuje hodně tuků a olejů. Jsou to lesní i zahradní oříšky, semena jehličnatých stromů i olejnatá semena jiných rostlin. Lískové oříšky louskají tak, že si na stromě vyhlédnou malou jamku, do které oříšek zaklíní. Pak zobákem prorazí skořápku a už si labužnicky pochutnávají na obsahu. Stejně obratně si poradí i se šiškami. S takovou strakapoudí kovárnou se snadno můžeme v lese setkat. Pod stromem najdeme hromádku rozebraných šišek a když se podíváme vzhůru, uvidíme další šišky zastrkané ve štěrbinách. Strakapoud se v zimě potuluje po širším okolí ve společnosti sýkorek, brhlíků a šoupálků, kterým dělá velitele. Mnohdy se s nimi zatoulá i ke krmítkům, kde si pochutná na olejnatých semenech nebo na loji.