Srnec obecný (Capreolus capreolus)

U nás všeobecně známé a velmi pěkné zvíře, štíhlé středně velké postavy. Oblast jeho rozšíření je velmi nesouvislá. V Evropě obývá téměř všechny lesnaté oblasti. V naší vlasti je o ně dobře pečováno, a tak se jich zde vyskytuje poměrně velké množství. Žije nejraději tam, kde se malé lesíky střídají s poli a loukami. Hluboké lesy nemiluje. Naše srnčí zvěř váží od 15 do 25 kg. Srnec bývá vysoký v kohoutku cca 75 cm a dlouhý kolem 130 cm. Samci jsou asi o čtvrtinu těžší než samice.

Na celém území výskytu jsou srnci stejně zbarvení: v létě rezavě červení, v zimě hnědošedí. Spodek těla mají o něco světlejší a na zadku nápadnou, širokou a čistě bílou skvrnu, která se nazývá zrcátko nebo obřitek. Pomocí zrcátka se tato zvěř dorozumívá, hlavně v pološeru, kdy bílá barva září.

První parůžky se u samečků objevují již v prvním roce života v podobě nízkých „knoflíků“. Ty srneček v březnu vytlouká a shazuje. Na jejich místě vyrůstá první paroží srnce špičáka. Někdy to bývají i paroží typu vidláka, ale naši srnci mají většinou paroží trojitě dělené – typu šesteráka. Vyspělé parůžky jelen shazuje v říjnu až v listopadu a je zajímavé, že nové nasazuje v době největší nouze o potravu – v lednu až v únoru.

Pro život srnců ( a všech jelenovitých) mají velký význam pachové žlázy, pomocí nichž zanechávají pachové stopy a dozvídají se tak o pohybu druhého pohlaví. Pachové žlázy jsou umístěny mezi kopýtky na zadních nohách ( tzv. meziprstní) a další pod patou zadních běhů ( tzv. patní). V říji se uplatňují žlázy obřitků.

Srnčí říje probíhá od konce července do poloviny srpna. Srnec se spokojí vždy s jednou srnkou, ale za dobu říje jich vystřídají několik za sebou. Přitom však stále zůstávají v oddělených párech. V době říje jsou srnci velmi výbojní a chovají se útočně. V této době mohou napadnout i člověka. Srn je vždy méně, a tak se na mladé srnce nedostanou partnerky. Lichý srnec je pak znepokojený a stále pobíhá z místa na místo. Srny lákají své milence pisklavým hlasem k sobě. Doba březosti je velmi dlouhá – 40 týdnů. Zárodek v matčině těle je totiž nějakou dobu v klidu a až teprve někdy v prosinci, 4 měsíce po oplodnění, se začne vyvíjet. V květnu až červnu vrhá srna obvykle 2 srnčata, která jsou pěkně bíle skvrnitá. V této době můžeme nají samotné srnče stočené ve vysoké trávě. Ale pozor! Není opuštěné! Nesaháme na něj, protože matka je určitě nedaleko a kdyby cítila náš pach, mohla by mládě opustit. Srnčata rostou rychle – už 8. den po narození je matka bere s sebou na pastvu. Po 10 - 12 dnech už za ní čiperně běhají. Mateřské mléko sají až do zimy, ale ve druhém měsíci života se již sama pasou.
Srnčí zvěř se živí bylinami a mladými výhonky keřů. V zimě okusuje pupeny stromů a keřů nebo vyhrabává  v zemi žaludy, bukvice, borůvky apod.Většinou se tato zvířata nesdružují ve velká stáda, ale tvoří skupiny po 4 – 10 kusech. Velké stádo utvoří pouze výjimečně. Jsou to zvířata věrná svému rodišti a v létě se spokojí s velmi malým územím, které vůbec neopouští. V zimě je nedostatek potravy donutí pohybovat se ve větším revíru.