Šoupálek dlouhoprstý ( Certhia familiaris)

soupalek_kratkoprsty.jpg

Ilustrace: Antonín Pospíšil, Světem zvířat, Nakladatelství Albatros 1963

 

Obývá lesní i horská pásma Severní Ameriky ( téměř celou její jižní polovinu), Evropu a Asii. V Evropě dosahuje na severu 60 až 61 stupňů s.š., v Asii 55 až 57 stupňů. Jižní hranice jeho rozšíření procházejí horskými lesy středomořských států, Malou Asií a horskými hřebeny Střední a východní Asie. Je svrchu tabákově hnědý, podélně tmavě a bíle skvrnitý, břišní strana je téměř bílá. Špička zobáčku se v mírném oblouku zahýbá k zemi. Dráp zadního prstu je o poznání delší než u blízkého příbuzného šoupálka krátkoprstého. Při hnízdění dává přednost rozsáhlým jehličnatým i listnatým lesům. Často ho ale můžeme zastihnout i na zahradách.

Nejedná se o pravého doupního ptáka, protože si nelibuje v úplně uzavřených dutinách. Spíš mu vyhovují polodutiny nebo jen náznaky nějaké škvíry. Hnízdo se často najde na neobvyklých místech : ve složené hranici dřeva, v rozštěpu kmene, ve vyhnilém kůlu plotu apod. Stavba hnízda je mohutná. Základ tvoří jemné suché větvičky, které vyplňují nevhodný prostor a teprve nahoře je vlastní hnízdo z trávy, lišejníků, z mechu a peří. První snůška obsahuje 6 – 7 vajec a objevuje se v hnízdě od poloviny dubna do května. V červnu a v červenci se objevuje slabší druhá snůška. Vajíčka jsou bílá s živě červenými skvrnami. Při zahřívání vajíček se samička střídá se samečkem asi 15 dnů a dalších 16 dnů pečují o mláďata v hnízdě.

Šoupálky ( spolu s brhlíky a sýkorami) řadíme mezi naše nejužitečnější ptáky, protože pohubí spousty lesních i ovocných škůdců. Potrava šoupálků je výhradně masitá a skládá se hlavně z motýlích vajíček, housenek, kukel, drobných broučků, ploštic, mšic, kůrovců, nosatců....