Sojka obecná (Garrulus glandarius)

 

Foto: www.naturfoto.cz

Sojka je známá tím, že když zpozoruje v lese myslivce, hned mu svým poplašným křikem „skřř-skřř-réč“ znemožní úspěch na čekané. My sice nevidíme nic, ale sojka už dávno vidí nás a dá to všem hlasitě vědět. Ozývá se i mňoukavým „miau-miau“, ale také dokáže zpívat a napodobovat hlasy jiných ptáků.

Její vzhled je velmi pěkný. Má krátký zobák a pírka na hlavičce tvoří malou načepýřenou chocholku. Zbarvení je vcelku jednoduché a stejné u obou pohlaví. Většina těla je rudošedá, na temeni jsou černobílá pírka a ocas je černý a od těla výrazně oddělený bílým pruhem. Pod okem u zobáku je černá skvrna. Nejkrásnější a nejznámější jsou ale sojčí pírka z vrchních křídelních krovek: jsou jemně černě, bíle a modře pruhované. Ta nosí za kloboukem každý pořádný myslivec.

Sojka žije v SZ Africe, v celé Evropě a východní Asii. U nás je známá a hojná. Jejím domovem jsou všechny druhy lesů, ale zdá se, že nejraději má smíšené lesy s převahou dubů.

Od začátku dubna staví sojčí pár svoje hnízdo. Hlavně na smrcích a hodně vysoko, většinou při okraji lesa. Najdeme ale hnízda i na jiných stromech a na dosah ruky. Jako materiál slouží suché větvičky, suché rostliny a vřes. Stavba je malá a plochá. Samice koncem dubna a začátkem května snese 5 – 7 vajec. Vejce jsou poměrně malá, šedozelená s šedohnědými tečkami a skvrnami. Vejce zahřívají oba rodiče 16 – 17 dní, ale jsou při tom velmi plaší. Při vyrušení hnízdo často opouští. Po cca 20 dnech mláďata opouští hnízdo a potulují se s rodiči nebo se sdružují s ostatními sojkami do větších skupin.

Naše sojky jsou většinou stálé a zůstávají přes zimu. Za potravou se ale potulují dost daleko ( až 80 km). Sojky létají velmi nerady přes delší nekryté úseky, bezpečně se cítí pouze v lese. Proto i při tahu za potravou létají nízko, aby se rychle mohly dostat na spásný strom. Při letu nevydávají ani hlásku.

Živí se rostlinnou i živočišnou potravou. Živočišnou hlavně na jaře v době krmení mláďat: hmyz, vosy, housenky, kobylky.... Z obratlovců uloví myši, hraboše, hady ( i zmije) a hodně mladých ptáků. Sojka je nepřítelem ptačích hnízd, hlavně malých ptáčků. Vypije vejce a vylíhlá mláďata nosí svým vlastním potomkům. Na podzim a v zimě se živí hlavně rostlinnou potravou: žaludy, bukvice, lískové oříšky a další různé bobule.

V zajetí se sojka může hodně naučit. Je to neobyčejně bystrý  a zábavný pták. Je-li držena v zajetí od malička, snadno zkrotne. Staré sojky jsou ale velmi plaché.