Slepýš křehký (Anguis fragilis)


  slepys_krehky01.jpg

Foto: www.naturfoto.cz


Je rozšířen téměř v celé Evropě, ale také v Alžírsku a v severní Africe. Celé jeho tělo měří asi ½ m. Na hřbetě je šedý, šedohnědý nebo žlutočervený. Na bocích červenohnědý až hnědý a břicho bývá modročerné. Zbarvení je značně variabilní i u jedinců z jednoho vrhu.Tělo je hadovité a beznohé.

V místech svého výskytu je slepýš  téměř všude hojný. Nejraději se zdržuje v listnatých lesích, kde je vlhko. V listí a vyhnilých pařezech si vyhrabává skrýše. Někdy ho najdeme i ve společnosti mravenců pod kameny. Koncem října slepýši hledají vhodné úkryty před mrazem a často jich přezimuje mnoho najednou nebo i ve společnosti jiných plazů. Vybírají si k tomu opuštěné nory a jiné díry. Koncem března a začátkem dubna ho sluníčko vyláká ven z úkrytu.

Slepýš je živorodý plaz. Obvykle koncem července se z vajec, která samice naklade, ihned líhnou mláďata. Někdy ještě v matčině těle. Jedna samice má 5 – 26 mláďat. Slepýš se živí měkkýši – slimáky, červy, mnohonožkami a hmyzem i jeho larvami.

Ocas slepýše je velmi křehký a snadno se odlomí. Ulomený kousek se ještě nějakou dobu sám pohybuje, a tak se nepřítel často vrhne na tento úlomek a slepýš sám se zachrání. Ocas mu zase doroste, ale už je kratší a pahýlovitý. Slepýš je naprosto neškodný tvor a zaslouží si co největší ochranu. Snadno si zvyká v zajetí, kde se může dožít vysokého věku ( cca 50 let).

Slepýše můžeme najít na sluníčku, kde se vyhřívá třeba celé hodiny, ale příliš velké vedro a sucho nemá rád. Když se schyluje k dešti, vylézá ze svého úkrytu. Dokonce se předpokládá, že když slepýš vyleze hned ráno, můžeme očekávat déšť. Objevení slepýšů v této době asi souvisí s vylézáním jejich oblíbené potravy – dešťovek. Do vody slepýš dobrovolně nejde, ale plavat umí velmi hbitě. Při lovu potravy je to tvor pomalý, a tak se jeho kořistí stávají zase pomalí tvorové.