Skokan zelený (Rana esculenta)


  skokan_zeleny01.jpg


skokan_zeleny02.jpg

Foto: www.naturfoto.cz


Je z našich skokanů nejznámější a také nejhojnější. Svrchu je živě zelený, s okrouhlými černými nebo hnědými skvrnami. Boky jsou nevýrazně mramorované, nohy pruhované. Středem hřbetu se mu táhne široký světlý pruh. Sameček má bílé zvukové bubínky. Vlivem teploty může skokan své základní vybarvení značně změnit, takže je dobré na to pamatovat při určování. Samička je větší, než sameček a její velikost je až 9 cm. Samečci jsou kolem 7 cm dlouzí.

Jeho domovem je Evropa a u nás je hojný v krajinách bohatých na vodu, ale i v místech malých osamělých rybníčků a tůní.

Skokan zelený loví ve vodě i na suchu drobné živočichy: červy, brouky, motýly a jiné členovce. Není vybíravý a mnohdy sní i vlastní pulce nebo malé žabky, někdy i malé rybičky. Prostě všechno, co se hýbe a co dokáže zdolat.

Je to společenský tvor a hlavně v době skokaních námluv se o tom můžeme přesvědčit. Večer a hlavně v noci se drsný a skřehotavý hlas ozývá z mnoha hrdel. Jejich koncert je v blízkosti vodních ploch opravdu hlasitý a nekonečný. Zvuk je navíc zesilován ozvučnými bubínky a skokani si to opravdu užívají. Ke cti samiček musíme dodat, že hlasité zvuky vydávají samečci, hlas samiček je tichý a nenápadný. Je zajímavé, že skokan „zpívá“ se zavřenou pusou – má uzavřené nozdry a tím, jak zatahuje a napíná břicho, prohání vzduch z plic přes hlasivky do uzavřené dutiny, kterou rozšiřuje nadouváním hrdelního vaku. Pak na malý okamžik otevře nozdry a nechá vzduch uniknout a vniknout. Tak se vše stále opakuje dokola.

Na jaře se nejprve objevují čilejší mladí jedinci, teprve potom vylézají ti starší. Pohlavní dospělosti se dožívají ve 4 letech. Doba páření probíhá v květnu a červnu. Samečci skřehotají a lákají tak samičky k sobě. Všechny samičky ale na jejich křik nereagují ( snad samičky opožděné ve vývoji vajíček), a tak je na jednu slečnu vždy několik nápadníků. Samička naklade vajíčka během 2 dnů v malých shlucích a snese jich tak 5 – 10 tisíc. Do deseti dnů se malé larvičky zbaví všech svých obalů a vedou samostatný život. Další jejich vývoj až do stadia žáby trvá dlouho a někdy se to do zimy nestihne. V takovém případě přezimuje larva ve své podobě a vývoj dokončí na jaře. Dospělé žáby přezimují zahrabané v bahně až ½ m hluboko nebo zalezlé ve spleti kořenů a rostlin, popř. pod kameny, v listí apod.