Perloočky (Cladocera)

perloocky.jpg

Ilustrace: Antonín Pospíšil, Světem zvířat, Nakladatelství Albatros 1973

 

Perloočky jsou běžní příslušníci planktonu a jsou hojné ve všech stojatých a mírně tekoucích vodách, pokud nejsou uměle otráveny nějakou chemikálií. Seznámí se s nimi každý, kdo chová rybičky v akváriu, protože jsou tou nejběžnější potravou ryb.

Něco málo můžeme vidět na perloočce již pouhým okem: jeden pár rytmicky pracujících končetin, které se pohybují jako vesla a pracují proti zemské přitažlivosti. Nejsou to však pravé nohy, ale rozeklaná tykadla druhého páru. Jejich pomocí se udržuje ve volné vodě. Chceme-li však pozorovat vnitřní i vnější stavbu těla tohoto korýše, musíme použít mikroskop. Několik druhů perlooček máme na obrázku: stejnonožka rdestová, hrbatka obecná, nosatička obecná, velkoočka slatinná, raménka velká. Mají krásné názvy, které vystihují jejich nápadné znaky.

Nejnápadnější je na perloočce její liché temenní oko s větším množstvím silně světlolomných čoček. Právě ty daly perloočce její české jméno. Hlava je rypákovitě prodloužená a před koncem tohoto výběžku vidíme u samičky zakrnělá tykadla 1. páru - tzv. tykadélka. Tykadla 1. páru jsou opatřena obrvenými štětinami, protože slouží k pohybu a takto se mohou lépe opřít o vodu. Tělo přikrývá z obou stran krunýř, který vzadu vybíhá v osten zvaný spina. V prostoru mezi koncem těla a hlavou neustále pracují komplikovaně stavěné nohy opatřené žaberními váčky. Voda, kterou svým pohybem neustále přivádějí, jim tak přináší kyslík, ale i potřebné mikroskopické částečky potravy. Ta putuje do úst opatřených dvěma kusadly, která jsou otočena dovnitř těla. Živočich je průhledný, a tak můžeme dobře pozorovat celou trávicí trubici, 2 žlázy, které mají funkci jater a slinivky břišní a dokonce i srdce. Za srdcem u hřebetu samičky vidíme plodovou dutinu, v níž samička přechovává svá letní vajíčka a po jejich vylíhnutí ještě nějaký čas i malé perloočky. Na podzim se v plodové dutině vytvoří chitinová schránka (sedélko), která uzavírá jedno až dvě zimní vajíčka. Tato schránka se uvolňuje až po smrti živočicha a po jeho rozpadu přečká sucho, mráz i přenos větrem.