Parma obecná (Barbus barbus)

parma_obecna.jpg

Ilustrace: Květoslav Hísek, Naše ryby, Ottovo nakladatelství, s.r.o. 2000

 

S naší parmou se lze potkat ve vodách téměř celé Evropy, mimo Skandinávii, Dánsko a jižní poloostrovy. Je to typická ryba pro hlubší, ale proudivé úseky řek, které po ní dostaly své jméno: parmové pásmo. Má tělo značně protáhlé, válcovité, na břišní části však velmi ploché. To je charakteristické pro ryby žijící u dna. Silně masitá ústa jsou obklopena 4 vousky. Zbarvením se parma vždy přizpůsobuje dnu. Břicho je bílé, hřbet olivově zelený a boky zlatavě hnědé. Parma na nás zapůsobí svým souměrným tělem a souměrně uspořádanými šupinami. Nejlépe jí vyhovují proudy s tvrdým dnem, a tak ji často najdeme pod jezy nebo v přírodních peřejích. Tam, kde je dno zaneseno bahnem, parmu většinou nenajdeme. Parma hledá na dně potravu, rypcem obrací i menší kameny a požírá pod nimi ukryté různé larvy hmyzu. Nepohrdne ani menším rakem nebo uhynulou drobnou rybkou.

Rozmnožování probíhá obvykle v červnu. Hejna dospělých ryb táhnou proti proudu na mělké a proudící úseky řek, kde upevňují své lepkavé jikry na různý podklad. Jikrnačka má 15 000 až 40 000 jiker. Její jikry a játra jsou považovány za jedovaté. Parma je druh ohrožený znečištěnou vodou.