Okoun říční (Perca fluviatilis)

okoun_ricni.jpg

Ilustrace: Květoslav Hísek, Naše ryby, Ottovo nakladatelství, s.r.o. 2000

 

Ve středověku byl okoun ve větší oblibě než pstruh. Má drsné tělo, což je důsledek tzv. ktenoidních šupin. Hřbetní ploutev je vždy složena ze dvou částí. První je tvořena tvrdými paprsky, druhá měkkými. Tvrdé paprsky se vyskytují i v řitní ploutvi. Tvrdé paprsky jsou zakončeny velmi ostře a bereme-li okouna do ruky, snadno může dojít k poranění, které často hnisá a dlouho se hojí. Svým vybarvením je okoun pokládán za jednu z našich nejhezčích ryb. Mívá tmavý hřbet, který přechází do světlejších boků, na nich bývá obvykle 7 tmavých příčných pruhů. Břišní a řitní ploutve jsou jasně červené.

Domovem okouna je Evropa a severní Asie. V našich volných vodách je běžnou rybou. Nejlépe se mu daří v pomalu tekoucích nebo stojatých vodách. Může žít i v rychle tekoucí a chladnější vodě, tam ale špatně roste a zůstává menší. Velikost okouna bývá kolem 1/2 kg. Okouni, kteří se živí dravě, rostou rychleji a zdržují se ve větší hloubce dál od břehu. Manší a špatně rostoucí jedinci žijí u pobřeží a živí se náhodně nalezenou potravou. Také je mezi okouny silně rozšířen kanibalismus.

Rozmnožování okounů probíhá brzy na jaře ( obvykle v dubnu) a v malé vzdálenosti od břehu. Tam kladou okouni jikry v dlouhých pásech na různé porosty a na dno. Po vylíhnutí si na plůdku pochutnávají často i sami okouni. Při přemnožení spotřebují okouni velké množství planktonu a užírají potravu chovným kaprům, proto je rybáři nevidí příliš rádi.