Ledňáček obecný (Alcedo atthis)

lednacek_ricni01.jpg 

  lednacek_ricni02.jpg

lednacek_ricni03.jpg

Foto: www.naturfoto.cz


Je jediným u nás žijícím zástupcem této skupiny ptáků, která jinak obývá téměř celý svět, hlavně tropy. To může být překvapivé, když jejich jméno zní tak ledově. Ale tato situace vznikla vlastně omylem a nevhodným překladem německého výrazu „Eisvogel“. Původně to totiž neznamenalo „lední pták“ ale spíše „modrý pták“.

Ledňáček bývá často také nazýván létajícím drahokamem našich potoků a řek. Barva jeho peří se nám zdá při každém pohybu jiná. Pozorujeme-li ho proti světlu, pak vrhá zelené odlesky jako smaragd. Jindy svítí jako nejmodřejší nebe. Jeho velikost je zhruba podobná velikosti vrabce a přesto, že je krásně vybarvený, působí zvláštním dojmem: dlouhý zobák a velká hlava jsou totiž  skoro stejně dlouhé jako celý trup. Navíc křídla i ocásek jsou krátké a nožky malé a špatně uzpůsobené k chůzi. Chodit sice dobře nemůže, ale zato velmi dobře umí zacházet se svým zobákem. Abychom si to ověřili, musíme ho vidět v přírodě. To ale není vůbec snadné. Jen málokdo z nás viděl ledňáčka. Navíc má tento ptáček docela nesnášenlivou povahu a je velmi nespolečenský. Své soky v revíru nesnese a ty, které může, zažene. Ještě tak se vyrovná s přítomností skorce nebo konipasa, ale jinak se všem vyhýbá, člověka nevyjímaje. K setkání s ním může dojít, ale většinou jde o prchavý okamžik, kdy okolo nás zcela neočekávaně jako šíp prolétne a zase zmizí. Ledňáček nám opravdu nedává mnoho příležitostí nahlédnout do svého soukromí.

Ledňáček loví ve vodě malé rybky, na které číhá nepohnutě blízko vody. Najednou se  předkloní a střemhlav se řítí k hladině. Zmizí ve vodě jako kámen a vzápětí se vynoří s rybkou v zobáku. Rybí šupiny ani kůstky nestráví a vyvrhuje je v malých chomáčcích.

Ještě obtížnější je pozorování tohoto ptáčka v době hnízdění. Začátkem jara si vyhrabává v břehu na skrytém místě svoji stavbu. Vchod do nory je velký v průměru 5 – 6 cm  a leží 60 – 80 cm nad hladinou. Chodba je dlouhá asi metr a nepatrně stoupá vzhůru. Zakončena je dutinou velikosti kokosového ořechu. Práce na takovém hnízdě je velmi náročná a pracují na  něm oba ptáci. Zato je ale hnízdo dokonale bezpečné. Bílá, kulatá a silně lesklá vajíčka asi zahřívají oba manželé, ale protože jsou si k nerozeznání podobní, není to úplně jisté. Vylíhlá mláďata jsou nejdříve holá a úplně bezmocná. Rodiče je živí larvami hmyzu, dospělým hmyzem a malými rybkami. Zajímavý je způsob krmení: v noře je neustálé šero, vlastně skoro tma. Navíc přicházející rodič tuto situaci ještě zhorší. Ale mláďata mají vrozený smysl pro pořádek a spravedlnost. Vždy jedno z nich čeká u vchodu na své sousto. Jakmile ho dostane, udělá obrat vpravo a uvolní místo sourozenci po levici. Tak se mláďat neustále střídají a posunují, aby  se dostalo na všechny. Docela dlouho trvá, než se mladí naučí sami lovit. Zpočátku sedí poblíž nory v úkrytu a nechají se rodiči krmit. Jakmile se však dostaví jejich první lovecké úspěchy, rodina se rozpadne. Ptáci se rozletí po kraji a hledají si svá loviště, kde založí po čase další rodiny ledňáčků.