Krtek obecný ( Talpa europaea)

Foto: www.naturfoto.cz

 

Obvykle je krtek 12,5 - 16 cm dlouhý. Délka ocasu 2,3 - 2,8 cm. Srst je černá. Od válcovitého těla odstávají do stran přední, široce lopatkovité nohy s dlaní obrácenou nazad. Na prstech má krtek silné drápy. Oči jsou velmi malinké a spatříme je až když krtkovi rozfoukneme srst, ale bývají i úplně zakrnělé a přetažené kůží. Ušní otvory jsou chráněny kožním valem, nosní otvory jsou naspodu čenichu. Samičky jsou menší než samci. Krtek žije v celé Evropě. Na severu sahají jeho sídliště až po jižní Švédsko, na východ se táhnou přes Kavkaz až k Bajkalu a do severní Sibiře. Místy se vyskytuje i za polárním kruhem. Není náročný na prostředí a jeho krtiny najdeme od nížin až po hřebeny hor. Nejhojnější je ovšem v nížinách. Vyhledává pole, louky, sady a zahrady, kde z něho velkou radost hospodáři nemají. Žije ale i v lesích a najdeme ho i v bažinatých půdách, jen když se tam vyskytnou alespoň nějaká suchá místa. Vyhýbá se pouze skalnatým a písčitým půdám.

Krtek je velmi pilné zvířátko. Nezbývá mu ani nic jiného, protože shánění potravy mu dá hodně zabrat.. Krtčí revír představuje síť podzemních chodeb, kterou krtek neustále rozšiřuje. Přebytečnou zeminu vytlačuje přitom napovrch, a tak vznikají krtiny.. Pod největší krtinou, v hloubce asi 30 - 60 cm mývá krtek svoje hnízdo. Je to velký a prostorný pelech, vystlaný senem, listím a jemnou trávou. Ale je také plný velkých krtčích blech ( 6x větší než blechy psí nebo lidské) a jiného hmyzu. Celý život tráví krtek pod zemí a alespoň 3x ( i víckrát) denně musí prolézt celou spletí svých chodeb, aby našel dostatek potravy: hmyz, dešťovky, ponravy, měkkýši a dokonce i žáby, myši a ještěrky. V době nouze si krtek dělá i zásoby žížal. Neusmrtí je však, pouze kousne do nervového centra, aby se nemohly pohybovat a neutekly mu. Je to kuriózní způsob uchování čerstvé potravy

Krtek se ve svých chodbách pohybuje rychle a obratně a je i velmi dobrým plavcem. Občas to potřebuje, když mu voda zaplaví jeho chodby. Plave i přes široké řeky a vysvětluje se tím, že ho najdeme i na říčních ostrovech. Má velmi dobře vyvinutý hmat a čich i sluch, usnadňuje mu to hledání potravy. Zrak pod zemí nepotřebuje.

Není to zvíře nijak společenské, ve svém revíru nikoho nesnese a s každým vetřelcem bojuje na život a na smrt. Snášenlivý je pouze v době páření a to pouze k samičce, za kterou se vydává na dlouhé poutě pod zemí. Když se přitom potká s jiným krtkem, skončí to často potrhanou kůží. Doba březosti samičky je asi 3 týdny. V jednom vrhu bývá 4 - 5 mláďat. Jsou holá, slepá a velmi malá. Matka se o ně stará dobře a když hrozí nebezpečí, tak je přenáší na jiné místo.

Krtek má hodně přirozených nepřátel: čápi, káně, poštolky, sovy, vrány, havrani, jezevci, lasice, hranostaji, tchoři a dokonce i divoká prasata, která ho dokáží vyhrabat ze země. Navíc ho ohrožuje i člověk, kterému vadí jeho krtiny a také ho loví pro jeho sametový kožíšek.