Koroptev polní (Perdix perdix)

Obrázek

Foto: www.naturfoto.cz

 

Je nejdůležitější ze všech našich bažantovitých. Každému se snad někdy na polní mezi podařilo vyplašit houfek koroptví, kteří se před nebezpečím zachraňují nízkým letem a prudkým třepetáním křídel. Nikdy neletí daleko. Když se cítí v bezpečí, zase usednou a pasou se dál. Není ale vůbec jednoduché se k nim přiblížit, protože jsou velmi ostražití. Jsou to ptáci velcí kolem 26 cm a nijak nevynikají krásou. Pokud je ale můžeme pozorovat ve volné přírodě, zjistíme, že jsou nenápadně zbarvení: přední část hlavy a krku je světle rezavorudá, hruď šedá, břicho skoro bílé a boky rezavě proužkované. Celá horní strana je hnědě skvrnitá. Sameček se někdy liší od samičky černou podkovou na hrudi, jinak jsou skoro stejní.

Jsou rozšířeny v celé Evropě až do střední Skandinávie a střední Asie. Jejich původním domovem jsou stepi. U nás jim vyhovovaly naše polní oblasti v Polabí a na jižní Moravě a před II. světovou válkou jich bylo opravdu hodně. V posledních desetiletích však jejich stav značně poklesl. Hojnost koroptví závisí na mnoha okolnostech. Pravým rájem jsou pro ně teplé nížiny. Ale výskyt závisí i na druhu půdy. Mazlavé a těžké půdy jim vůbec nevyhovují. Po dešti se lepí malým kuřátkům na nožky, ta se příliš vysilují a zahynou nebo se stávají snadnou kořistí dravců. Tak to vypadá, když nastanou deště v době líhnutí, a to je poměrně krátký čas, protože koroptvičky rostou velmi rychle. Tento pták má mnoho přirozených nepřátel. Např. vrány vyplení jejich hnízda. Nesvědčí jim ani tuhé zimy a díky rozorání mezí v době socialistického zemědělství ubylo také mnoho možností, kde koroptev může přežít.

Mezi kurovitými ptáky není věrnějších manželů nad koroptve. O výchovu mláďat se starají oba rodiče. Hnízdo zakládají většinou začátkem května v nějakém důlku chráněném trsem trávy. Nijak se s prací nemoří a hnízdo příliš neupravují. Samička klade každý den jedno olivově hnědé vejce a snese jich tak 10 - 15 kusů. Na vejcích sedí slípka a slézá z nich, jen když je to nezbytně nutné. Tak se stává, že někdy matka za svojí vytrvalost zaplatí i životem. Neuteče ani před žacím strojem. Pokud vše proběhne dobře, sedí slepička na vejcích asi 25 dní. Sameček v té době nelení, stále hlídá v okolí a nepřítele se snaží zahnat nebo odlákat. Asi v půlce června se začnou kuřátka klubat. Vypadají jako slepičí kuřátka, jen barva je rezavá a černohnědá. Oba rodiče své děti vodí a zahyne-li nešťastně samička, otec ji vzorně nahradí. Nemusí se však starat dlouho, kuřata se rychle učí hledat si v půdě hmyz a starší jedinci i různá semena. Prvních 10 dnů spí ještě pod rodiči, v 16 dnech již začínají létat. Rodiny spolu zůstávají až do zimy a někdy se spojují v hejna, která pak zimu přežívají společně.

Živí se většinou zelenou rostlinnou potravou. Jen v létě také hmyzem a drobnými živočichy. V zimě se ptáci jen těžko dostávají k potravě a myslivci je často přikrmují uměle.