Cejn velký (Abramis brama)

cejn_velky.jpg

Ilustrace: Květoslav Hísek, Naše ryby, Ottovo nakladatelství, s.r.o. 2000

 

Je typickým představitelem skupiny cejnů. Stejně jako pstruh, lipan nebo parma, i on dal název pásmu, kde se obvykle zdržuje. Je to tzv. cejnové pásmo. Vyhovují mu pomalu tekoucí nebo i stojaté vody, kde se dokáže značně rozmnožit. V našich vodách je poměrně početný.

Tělo má nápadně vysoké, z boku zploštělé, vhodně přizpůsobené životu ve větších hloubkách. Za příznivých podmínek může dosahovat váhy až 5 kg. Běžným úlovkem rybářů se ale stávají kousky kolem 0,5 až 1 kg, které ještě v sezóně připlouvají blíž ke břehům. Větší ryby jsou celý rok na velkých hloubkách nádrží i řek. Břehy pak navštěvují pouze krátce v době tření, tedy v květnu a v červnu. V tuto dobu připlouvají ke břehu celá hejna, která na sebe upozorňují leskem stříbrných boků. Jikrnačky dospívají v 5. - 7. roce života a velké množství ( asi 300 000) jiker kladou na potopené vodní rostliny. Vysoká plodnost a přizpůsobivost vede někdy k přemnožení těchto ryb. Vznikají z toho problémy s nedostatkem potravy a generace špatně roste a je zakrslá. Rybáři jim říkají "papíráci". Tělo takových cejnů je velmi tenké s propadlými boky. Plůdek cejnů se živí planktonem, starší ryby pak výhradně potravou, kterou najdou na dně - hlavně larvami pakomárů. Rypec a vychlipitelná ústa jim umožňují vybírat potravu i z hlubších vrstev bahna. Pohybuje-li se hejno cejnů na dně a právě hledá potravu, jsou na hladině vidět bublinky uvolněného bahenního plynu.