Rybník Vajgar byl od počátku organicky spjat se životem města na jeho břehu. K funkcím hospodářským se od poloviny 19. stol. připojila funkce společenská, sportovní a rekreační. Souvisí to s rozvojem moderní české společnosti a se společenskými změnami ve druhé pol. 19. stol. Na počátku byla soukromá koupadla u vil na břehu rybníka, v r. 1840 byla zřízena vojenská plovárna a r. 1868 veřejná Alexandrova plovárna. Ty byly později spojeny a nová plovárna, stojící už na místě dnešní, se stala jedním z center společenského života města – vedle plavecké školy se zde provozovaly projížďky na loďkách, společenská konverzace a tanec.
V r. 1919 byl založen Rybářský klub, v r. 1935 se konaly první závody v rybolovné technice.

Sportovní využití se datuje do r. 1874, kdy vzniká Bruslařský spolek, první český sportovní klub v Čechách. Na kluzišti pořádá koncerty a ohňostroje a na pevnině slavné plesy. Po založení Sokola r. 1885 vzniká Veslařský a bruslařský klub, je vybudováno přístaviště pro lodě, provozují se veslařské a rychlobruslařské závody a r. 1930 se přidává též odbor kanadského hokeje. Od r. 1936 pořádají Sokolové na Vajgaru benátskou noc s karnevalem, k tradičnímu bontonu hradeckých středních vrstev patří zimní bruslení. Rybník žije čilým společenským a sportovním ruchem, avšak po komunistickém puči spolkový a společenský život upadá.

V současnosti je rybník známý především sportovním rybářstvím a veslováním. Dlouhou tradici hradeckého veslování završil slavný skifař Václav Chalupa ml., díky němuž se každoročně na Vajgaru pořádá Chalupa Cup na 1000 m ozdobený účastí světové veslařské elity.

panel01a1.png


panel01a2.png

 Slavíkův les 

panel01b1.pngPrávě se nacházíte na místě, kterému se říká Slavíkův les. Nese jméno podle JUDr. Jana Slavíka - bojovníka za všeobecné hlasovací právo. Byl to advokát, poslanec Českého zemského sněmu a Říšského sněmu (viz. dále). 

Rodina Slavíků obývala a vlastnila dům, který do 60. let 20. stol. stál na břehu Vajgaru u mostu. Slavíkovi vlastnili též některé pozemky na druhé straně Vajgaru včetně lesíka, který byl tehdy založen jako park s různými druhy stromů a hřištěm. Protože po roce 1989 nikdo z rodiny již nežil trvale v ČR, připadla Slavíkům zpět na základě dědictví pouze část lesa a parcely.

V Muzeu Jindřichohradecka jsou vystaveny jejich obrazy a nábytek.

JUDr. Jan Slavík a jeho potomci

JUDr. Jan Slavík se narodil 13.9.1846 v Nové Včelnici. Od roku 1890 do roku 1901 byl zemským poslancem za město Jindřichův Hradec a současně jej v letech 1891-1898 zastupoval i v říšské radě. Tam roku 1893 podal prvý návrh na zavedení všeobecného hlasovacího práva v Rakousku. Rovněž prosazoval jazykovou rovnoprávnost. Je autorem poměrně rozsáhlého díla "Slované a Němci". V letech 1885 až 1901 byl starostou Sokola. Patřil v Jindřichově Hradci k prvním výkonným cyklistům na vysokém kole a v jeho zahradě bylo zřízeno první tenisové hřiště. Ještě několik let před smrtí byl přeborníkem ve skoku. Přátelil se s umělci a podporoval například Chitussiho, Hanuše Schwaigera a mnohé další. Od roku 1907 až do své smrti zastával úřad okresního starosty. Zemřel 11. října 1910.

Syn, JUDr. Vladimír Slavík, byl prvním zástupcem Československa ve Společnosti národů v Ženevě, do okupace působil jako velvyslanec Československa v Bruselu. 2. světovou válku strávil v Londýně v emigraci. Po válce se vrátil se ženou do J. Hradce, zatímco jeho tři děti s rodinami emigrovaly do Anglie.

Vnuk, JUDr. Vladimír Slavík byl vojákem československých jednotek ve Velké Británii a přišel s nimi v roce 1945 až do Československa.

Nekrolog z večerního vydání Národních listů z 11.10.1910

panel01b2.png

Další zastavení