Louky se vyvinuly vlivem pravidelného kosení, které je nezbytné pro jejich existenci v našich podmínkách. Při přerušení kosení nabývají konkurenčně silné druhy (v případě vlhkých luk např. chrastice rákosovitá) převahu a potlačují ostatní vzácnější druhy (např. zástupce orchidejí). Pak dochází k celkovému druhovému ochuzování luk až k jejich zarůstání dřevinami.

panel18a1.png

V případě mokřadů by vývoj probíhal od tůní a mělkých rybníčků, které časem zarůstají vodní vegetací až se z nich stanou podmáčené lužní louky, případně lužní lesy.

Konečné (tzv. klimaxové) stadium - jedná se o stav, kdy ekosystém dospěl do své konečné nejstabilnější fáze.

Lužní louky a lužní lesy jsou charakteristické tím, že alespoň v některé části roku jsou zatopené, nebo jejichž půda je stále nasycená podzemní vodou. Lužním lesem často protéká vodní tok.

Mokřady (také lužní louky i lužní lesy) jsou přechodem mezi suchozemskými a vodními ekosystémy. Díky melioracím jsme o většinu z nich přišli, a tak jsme se vzdali míst, která dokáží zadržet vodu v krajině (zmírňování povodní, ale také zásoba pitné vody či příznivé ovlivnění klimatu).

Vlhké louky v Jindřišském údolí jsou dobře vyvinuty v nivě Hamerského potoka pod Jindřiší a v okolí Dvorečku a Oldřiše. V porostech těchto luk se setkáme hlavně s trávami (psárka luční, metlice trsnatá a medyněk vlnatý). V typech psárkových roste zejména krvavec toten, kdežto vlhčí pcháčové louky hostí výrazně pcháče (pcháč zelinný a pcháč bahenní). Velmi vzácně lze nalézt rovněž vzácnější druhy vlhkých luk, jako např. orchidej prstnatec májový a asi do 1 m vysokou vrbu rozmarýnolistou. V Jindřišském údolí roste i chráněná bledule jarní.

  panel18b1.jpg  panel18b2.jpg  panel18b3.jpg

V místních lužních lesích najdeme porosty olše lepkavé a dubu letního. Olše lepkavá roste v území s nejvíce zaplaveným povrchem, na sušších místech nalezneme dřeviny s tvrdým dřevem (tzv. tvrdý luh) – zde dub letní.

Pozn.: Existuje i měkký luh tvořený dřevinami s měkkým dřevem (vrby a topoly) – ten je však typický pro velké nížinné řeky.

Vlhké louky u Hamerského potoka jsou také významnými stanovišti řady živočišných druhů. Z těch nejznámějších tu často loví čáp bílý i jeho vzácnější příbuzný čáp černý, který v lesích Jindřišského údolí dokonce hnízdí.

panel18b4.jpg 

Najít je tu možné i řadu obojživelníků: na dřevinách sedá rosnička zelená, v bylinném podrostu je možné najít ropuchu obecnou, v tůních pak například skokana zeleného.

panel18a2.jpg 

Z plazů se na sušších místech niv můžete setkat se slepýšem křehkým a ještěrkou živorodou, dnes velmi vzácná je zmije obecná. Naopak na nejvlhčích stanovištích loví svou oblíbenou potravu (obojživelníky) užovka obojková.

panel18b5.jpg 

Z okolních lesů sem zalétá na lov i výr velký, který hnízdí především ve skalnatých svazích údolí.